PROGRAM

 


PROGRAM MONTESSORI PEDAGOGIKY

V programu Montessori pedagogiky nás provází tato východiska

Pamatujeme si:

  • 10% toho, co slyšíme
  • 15% toho, co vidíme
  • 20% toho, co současně vidíme i slyšíme
  • 40% toho, o čem diskutujeme
  • 80% toho, co přímo zažijeme nebo děláme
  • 90% toho, co se pokoušíme naučit druhé

Při této metodě je nutné zachovávat osvědčené principy:

  • připravit prostředí orientované na dítě
  • procházet od jednoduchého ke složitému
  • dát dítěti čas na rozmyšlenou
  • poznávat prostřednictvím všech smyslů
  • dát možnost volby, výběru činností
  • rozvíjet samostatnost a důvěru ve své schopnosti
  • chápat, že dítě má právo říci NE
  • vést k ohleduplnosti k věcem, druhým
  • přecházet od konkrétního poznání k abstrakci
  • věřit dítěti, že to dokáže

Ústřední myšlenky Montessori filozofie jsou:

  • Dítě je tvůrcem sebe sama – dítě samo má rozhodující vliv na svůj vývoj svým „naprogramováním“ a vlastní aktivitou se podílí největší měrou na utváření sebe sama. Ačkoliv se vyvíjí v kontaktu s prostředím, z něhož čerpá podněty, ovlivňují ho lidé v blízkém okolí, přesto pouze ono samo určuje, které podněty, jakým způsobem a kdy ovlivní jeho jednání.
  • Pomoz mi, abych to dokázalo samo – není úkolem dospělých formovat dítě, odstraňovat mu z cesty překážky, nebo jím dokonce manipulovat, ale udělat vše pro to, aby vlastními silami a svým tempem získávalo nové vědomosti a dovednosti, vrůstalo do světa, který ho obklopuje.
  • Ruka je nástrojem ducha – Práce rukou je základem pro pochopení věcí a jevů, rozvoj myšlení a řeči – v průběhu každého učení se musejí spojovat tělesné a duševní aktivity. Při osvojování nového učiva, při získávání nových poznatků je třeba vycházet od konkrétního poznání a manipulace s věcmi.
  • Respektování senzitivních (citlivých období) – senzitivní období označují dobu, v níž je dítě obzvláště citlivé a jakoby „připravené“ pro získávání určitých dovedností. Není-li takové období využito, senzitivita mizí.
  • Svobodná volba práce – dítě samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho bude pracovat. Úkolem pedagoga je příprava optimálního prostředí a pomůcek. Svoboda však není libovůle, nýbrž má své hranice v životě psychickém i fyzickém. Bez omezení nemůže probíhat seberealizace, vývoj inteligence, rozvoj osobnosti. Cílem pedagogické práce je vést dítě na cestě k nezávislosti, napomáhat v utváření svobodné lidské bytosti. Bylo by nedorozumění chápat svobodu jako ponechání dítěte sobě samému. Svobodné není dítě, které se v jakémkoli prostředí chová tak, jak ho napadne. Je třeba dítěti vytyčit hranice pro jeho činnost.
  • Připravené prostředí – pracovní místo, pomůcky, předměty k manipulaci je třeba uspořádat tak, aby umožňovaly osvojení nových poznatků samostatně, bez vnější pomoci. Je-li získání dovednosti rozloženo na tak malé kroky, které dítě může provádět bez pomoci dospělého, pak nepotřebuje dlouhý výklad, ale je schopno samostatně dojít k cíli.
  • Polarizace pozornosti – dítě je schopno soustředit se intenzivně a dlouhodobě na práci, která ho zaujme. Polarizace pozornosti je základem učení.
  • Celostní učení – člověk je jednotou tělesného a duševního. Od ostatních živých tvorů se liší duševním životem. V něm spočívá kořen svobody, aktivní aktivity, spontánnosti, možnosti samostatného a svobodného jednání. Duševní život znamená chtění, cítění, myšlení, jednání. Ovlivňuje pohyb, který však zpětně působí na duševní život. Vzájemné působení tělesné a duševní aktivity se musí promítat i do procesu učení.

Základní rysy metody:

  • Vzájemné porozumění.
  • Dětem vždy říkat pravdu.
  • Vztah mezi dítětem, materiálem a učitelem.
  • S dětmi zacházet opatrně, s láskou a obdivem.
  • Děti jsou nejblíže pravdě, musíme si jich vážit.
  • Důležitý je proces, ne výsledek. V procesu se dítě učí, získává vědomosti a dovednosti.
  • Nesoutěžit.
  • Neopravovat, nenapomínat.
  • Žádný nátlak.
  • Mladší děti se učí od starších.
  • Starší učí mladší = opakování i zkouška.